Chautauqua

Chautauqua for Czechs

Petr Jandáček oživuje neolitického muže Ötziho

Petr Jandáček se narodil 30. března 1941 v Praze. Jeho rodina však pochází z Hronova, kde dodnes žijí jeho příbuzní. Od deseti let však Petr Jandáček žije v USA, kam rodina emigrovala v roce 1948.

Jandáčkův otec Antonín byl novinář a šéfredaktor Amerických listů, což byl foto-žurnalistický časopis zaměřený na západní názory. Také byl sekretářem Lidové strany. Po svém útěku ihned v únoru 1948 později v New Yorku před Spojenými národy svědčil o zdejším komunistickém puči. Brzy byl komunistickým režimem v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Gottwaldovi provokativně poslal z USA kus provazu. Jandáčkova rodina však uprchla až později. “Maminka, starší bratr Tony, starší sestra Maruš a já sedmiletý jsme utekli až v srpnu 1948 a dva a půl roku jsme pobývali v uprchlických táborech,” říká Petr Jandáček. Do USA za otcem se tak rodina dostala až 22. prosince 1950. “Když jsme přijeli do Ameriky, tak jsme ale třeli bídu,” vzpomíná Jandáček. Otec byl i autorem několika knih, ale v Americe se psaním uživit nemohl. Pracoval tedy v tiskárně. Jandáčkova starší sestra Marie se nakonec uplatnila prodejem domů. “Jak jsme ušetřili dost peněz, koupili jsme lahůdkářství a později i obchod lihovin. Hodně našich zákazníků byli Češi kteří kupovali pravý uherský salám či česká piva. Ten náš kšeft se jmenoval Nová Praha,” líčí život v Chicagu Petr Jandáček. Jeho matka Marie napsala i několik knih, například “Povídky ze země milované” či “Českou národní kuchařku”.

Sám Petr zde studoval nejprve na základní škole. “Cicero, předměsti Chicaga, tenkrát bylo takové české ghetto, takže čeština tam byla vyučována jako cizi jazyk,” říká. I proto dodnes svou rodnou mateřštinou mluvit ani po více jak padesáti letech nezapomněl. Na illinoiské státní univerzitě potkal později svou manzelku Louise Ivanicovou, která je slovinského původu. V letech 1970 – 1971 spolu s ní pobývali pod záštitou Peace Corps. “Je to organizace Američanů, kteří se snaží pomoct zemím, které jsou méně ekonomicky vyspělé. Byli jsme v Old Harbour. Louise tam měla půl tuctu jamajských učitelek, které poučovala, jak mají dětem vysvětlit, jak si čistit zuby, jak je učit číst a psát a jak žít hygienicky. Já jsem tam byl coby místoředitel školy a pomáhal jsem ředitelce s plány pro studenty asi 12ti až 14tileté,” říká Jandáček. Na Jamaice se narodila i jejich první dcera.

V roce 1972 se odstěhovali do Los Alamos v Novém Mexiku. “Je to neuvěřitelné místo. Bylo založené čistě pro jediný důvod. Aby daleko od zraku špiónů, mezi hlubokými propastmi, vysokými horami, indianskými vesnicemi, lesy a poušti bylo tajné středisko, kde se sešli nejlepší vědci z Evropy a z Ameriky, aby dali dohromady jejich mozky, a aby vymysleli a vyrobily atomové bomby. Dodnes je to město, které má nejvyšší průměrné vzdělání na celém světě,” míní Jandáček. Zde učil nejprve na koleji, pak na vyšší škole a v současnosti působí na obecné škole. “Moji nejstarší studenti z vyšší školy jsou dnes 53 let staří, a tak učím dnes na obecné škole jejich děti, ba i vnoučata. Možná se by si někdo myslel, že učit pouze na základní škole není příliš prestižní, ale je to pro mne lehká fuška a zbude mi hodně času věnovat se dalším věcem,” říká Jandáček. Sám totiž jezdí po státech a předvádí chautaquu. Tímto v Čechách neznámým divadelním představením, které v USA bývalo úspěšné v devatenáctém století, se již proslavil. “Tento druh divadla zašel, když lidi začali poslouchat rádio a později koukat na televizi. Dnes se chautauqua vrací do společnosti, protože lidé začínají považovat televizi za voblbovačku,” říká Jandáček. Přestrojuje se tak za postavy historie a jako malíř Henri de Toulouse-Lautrec přednáší o historii umění, o historii architektury coby architekt R. Buckminster Fuller a o životě v době ledové jako neolitický muž, jehož mumie byla nalezena v Alpách v roce 1991, Ötzi. “Všichni tito chlapi byly krátké postavy jako já a jsou z oborů, kterým hodně rozumím,” usmívá se Petr Jandáček.

Právě Ötzi se Jandáčkovi stal další životní náplní. Napsal například knihu, podle které si děti mohou představit, jaký byl život v neolitu. Převal i názor, že Ötzi byl Venét a začal působit i v americko – česko – slovinském “kroužku šprtů”. Zde se již několik set lidí věnuje názorům, které jsou více jak sto let staré, že Slované jsou také západním národem. “Jan Kollár tvrdil, že Slované jsou původní lidé ve střední Evropě. My máme názory, že Slované nejsou přistěhovalci z ruských území, ale že byli ve střední Evropě, ba i západní, už v době kamenné. Myslíme si i, že národ Venétů, který existoval v severní Itálii až do doby Římanů nebyl národ italický, ale byl slovanský. Matěj Bor asi před 40 lety přeložil gramatické tabulky nalezené v severní Itálii, které bezpochyby učily žáka skloňovat slovanským jazykem,”míní Petr Jandáček.

Ten se k tomu všemu dokonce věnuje i sochaření. Vytesal tak například již medvěda v životní velikosti a k dalším dílům jej inspiruje divoká příroda kolem jeho domova v Los Alamos. Na své rodné Čechy však nezapomíná. A ani na mateřský jazyk, který se za tu spoustu let za oceánem neodnaučil.

Pavel Bednář